V roce 1944, tak jak bývalo po léta zvykem, postavili bysterští mládenci děvčatům na hřišti za sokolovnou vysokou, krásně zdobenou májku. Hudba hrála, zpívalo se, tančilo.
Hartmanští však bysterským vyzdobenou máj záviděli a tak jedné tmavé noci se přikradli do Bystrého, májku skáceli, odnesli a postavili si ji na rynku v Hartmanicích. Je zcela přirozené, že tento „hanebný čin“ nemohl zůstat bez odezvy, zvláště, když se bysterská děvčata chlapcům vysmívala, jak se nechali přelstít. Trestní výprava na sebe nenechala dlouho čekat a jak poznamenává kronikář Leopold Michl, 16. května se tlupa asi dvaceti odrostlejších chlapců pod pláštíkem noci vypravila sjednat „spravedlnost“. Hartmaňáci se však nenechali zaskočit, u máje si postavili malou boudu a hlídali. Hlídali - vlastně seděli uvnitř a mastili karty. Než zjistili, že se venku něco děje měli zatarasené dveře, takže jen z doléhajících zvuků venku poznali, že máj je již skácená a někam odnášená. Z boudy se ozývalo volání, nadávání, ale také troubení na polnici, kterým se snažili přivolat pomoc. Nahodilý chodec mohl té noci zahlédnout jak od Hartmanic k Bystrému utíká tlupa výrostků s májkou na rameni a s odstupem asi sta metrů za nimi druhá tlupa vyzbrojená klacky a silně povykující. Srážka těch dvou rozvášněných lidských těles nevěstila nic dobrého, ale naštěstí jejich směrování protnula dvoučlenná četnická hlídka, která zabránila nejhoršímu.
Májku už Bysteráci nepostavili u sokolovny, ale na náměstí u staré školy. A protože s jídlem roste chuť, jak praví staré přísloví, příští noc se vedle první májky objevila i májka z Nyklovic, potom další noc májka z Nedvězího, dále z Olešnice a nakonec i z Poličky, kterou ovšem na nákladním voze přivezl pan Luňáček. 17. května stálo na bysterském náměstí pět stepilých smrků, májek, patřičně vyzdobených velkými cedulemi s vtipnými průpovídkami s označením původu.
První reakce přišly z Poličky. Dostavili se vyjednavači. Bylo dohodnuto, že hlavní jednání se uskuteční v sobotu 20. května na náměstí v Bystrém ve tři čtvrti na čtyři, ovšem za přítomnosti starostů obou obcí. Poličtí přijeli autobusem ve velkém počtu, bysterská mládež byla kompletní., Byla pozvána i kapela. Naši mládež zastupoval při jednání pan Karel Zámečník. Poličský starosta pozorně ohledal jejich májku a vznesl dotaz, zda je ještě poctivá. Odpověď byla okamžitá. „To je přece samozřejmé, má přeci věnec.“ Potom přistoupila k májce Mařenka Dittrichová (Drašarová) a jak kronika uvádí, pravila: „Velice rádi vám vaši májku vrátíme, ale i my, bysterská děvčata jsme něčím povinována našim chlapcům, kteří se nezalekli překážek a májku nám z Poličky přivezli. Starý mrav však káže, že je třeba za májku zaplatit výkupné, ale abychom prokázali dobrou vůli, výši výkupného si můžete stanovit sami“. Nakonec byla vyjednána suma 500 Kč, která bude věnována místní škole. Po zaplacení požadovaného obnosu, za veselého vyhrávání místní kapely, bysterští mládenci májku skáceli a pomohli ji Poličákům naložit na střechu autobusu. Před odjezdem si ještě všichni společně zazpívali a v dobré pohodě se rozešli. Jednou z podmínek vrácení májky však bylo také to, že poličtí zruší trestní oznámení, které proti krádeži májky podali.
Nedvěští diplomatické jednání zavrhli a hned následující neděli o čtvrté hodině ranní, v pevném houfu, značně dobrým mokem posíleni si pro májku přišli. Hlídku bysterských, která pospávala v přilehlé místnosti, kde je dneska řeznictví, snadno za pomoci nejedné uštědřené rány přemohli, májku skáceli, rozřezali a odnesli.
Hned následující den bylo rozhodnuto zbylé tři májky skácet, uschovat a na poslední májovou neděli je opět postavit. Bylo to hlavně proto, že chlapci už byli nepřetržitým hlídáním dnem i nocí značně unaveni a také mnohé modřiny po přestálých bojích jim příliš radosti nepřidávaly.
Poslední květnovou neděli se dle starých zvyklostí májky za bujarého veselí skácely a věnce za slušný obolus vydražily. Mnozí pamětníci ještě žijí a snad i vzpomínají.
Oldřich Unčovský